GLOSA Bohulibá myšlenka s hodně špatným provedením

Odpouštět hříšníkům a dávat jim druhou šanci patří k základní výbavě křesťanské etiky. Ta rovněž pracuje s myšlenkou nastavení druhé tváře. S pomocí bližním i vstřícností k napraveným hříšníkům pravděpodobně souhlasí většina z nás, nastavovat po úderu druhou tvář se nám ale moc nechce. Nedivím se.

Když se lidé na Svatém Kopečku dozvěděli, že v jejich čtvrti se má objevit další zařízení pro lidi s řekněme diskutabilním morálním kreditem, byli z toho paf. V této specifické části Olomouce, která po staletí vznikala okolo poutního místa, už totiž mají jak diagnostický ústav pro problémovou mládež, tak i pečovatelskou službu pro lidi bez domova. Cosi dalšího sem poměrně často přitahuje i různé týpky, co rádi popíjejí na veřejnosti a průběžně řeší svou finanční situaci příležitostnou žebrotou. Prostě tak nějak je toho na jednu poklidnou čtvrť s poutní bazilikou už celkem dost. A najednou si přečetli, že zde budou mít nově i domov pro tucet propuštěných vězňů, kteří po výkonu trestu nemají kam jít. Ne, nenadchlo je to.

Zdejší komise městské části se prý o takovém kontroverzním záměru dozvěděla tak nějak náhodou, z internetu. To vážně není dobré. Pokud by zakladatel spolku Druhá míle, který za iniciativou stojí, chtěl opravdu na Svatém Kopečku začít pracovat na nápravě propuštěných vězňů, měl si pro to nejdřív velmi citlivě připravit půdu. To evidentně neudělal. Místo toho vytočil lidi, kteří nechtějí riskovat, že se přítomnost tuctu mužů, kteří předchozí roky strávili za mřížemi, negativně podepíše na atmosféře Svatého Kopečka i na jejich pocitu bezpečí.

Po zveřejnění záměru ujistil šéf spolku, že v jejich novém centru nebudou bydlet žádní sexuální delikventi ani jinak patologicky závadové osoby, na druhou stranu ale ani on nemůže popřít, že se nejedná o neviňátka, která by třeba jen zapomněla zaplatit nějakou pokutu. Jde o lidi, kteří si odseděli víceleté tresty, a krom toho mají po propuštění evidentní problém se zařazením do běžného života. Jinak by asi nevyhledávali takovou formu ubytování.

Nedivím se lidem ze Svatého Kopečka a okolí, že se jim tento záměr nelíbí a mají obavy. Nedivím se, když jim vadí podivná nekomunikace spolku, který se ani neobtěžoval je nejprve o svém nápadu informovat a zeptat se jich. Nedivím se rodičům školáků, že se překvapeně ptají, o co jde a jací lidé se nedaleko školy mají objevit. Je normální, že většina z lidí nechce dobrovolně testovat, jak takový experiment dopadne.

Divím se naopak autorům nápadu, jak mohl třeba i bohulibou věc tak špatně připravit a provést. Působí to hodně divným a neseriózním dojmem.