GLOSA Pes je ještě živý

Ano, člověk si často tak v duchu nebo někomu, kdo je právě po ruce, postěžuje, jak se v Olomouci nic neděje, jak tady nic není, jak tady prostě chcípl pes. Pravda je, že spousta věcí je jaksi „z dovozu“, že na rozdíl od Prahy a Brna třeba, kde se to zároveň hemží samotnými tvůrci, tak pokud tady někdo takový je, často o něm buď nevíme, nebo jeho tvorba není na patřičné úrovni, abychom se jím mohli jako město, jako obyvatelé Olomouce pyšnit.

A pak jdete v sobotu 24. 6. do centra, jdete tam ne náhodou, ale cíleně, protože víte, že se má konat festival Olomouc (o)žije a letos má být největší, tak jste zvědaví, už od osmi ráno se na různých místech vystavují fotografie významných autorů (Jindřich Štreit, Petr Zatloukal, Milena Valušková, Jiří M. Doležel, Svatopluk Klesnil, Vladimír Janek, Zdeněk Sodoma, Juraj Sosna a spousta dalších), od deseti začínají hudební produkce a když se podíváte, kdo kde hraje a zpívá, tak to za chvíli vzdáte, protože se v těch jménech nejen ztratíte, ale taky zjistíte, že v jednu chvíli hrají a zpívají na dvou různých místech dva tři interpreti, které byste chtěli slyšet a vidět, jenomže to se vám nemůže podařit, protože prostě nestíháte. A tak si vyberete s těžkým srdcem za ten den jednoho a zbytek necháte na náhodě, zajímá vás prostě, kdo jsou ti ostatní, kteří figurují na seznamu webových stránek www.olomouczije.cz, jdete tam, kde vidíte větší shluky lidí a slyšíte, že odtamtud se linou pro vás zajímavé zvuky, a když tam dojdete, tak jste hned v davu a vůbec vám nevadí, že je tam hodně lidí, naopak si to užíváte. A zjišťujete, o kolika lidech jste neměli ani šajn, kolik je tady skvělých lidí a že jestli to půjde takhle dál, tak možná ne příští rok, ale za dva roky určitě se to bude muset natáhnout na celý víkend, protože tolik místa, aby se uspokojila taková spousta účinkujících a posluchačů, tolik tu v centru nebude. A tak jsme od odpoledne až do pozdních večerních hodin brouzdali s rodinou městem, vždycky jsme se někde zastavili a pak šli zase dál, bylo nám líto, že už produkce končí, ale pak nás zase nadchlo, že jinde začíná zase jinak dobrý koncert a tak to šlo až do těch jedenácti.

A člověk odcházel s pocitem, že je všechno správně a že se nemá nechat někdy zbytečně otrávit optickým klamem, že tady se tady nic neděje, že tady nemáme vlastní tvůrčí síly, protože to prostě není pravda.

David Hrbek, lektor Muzea umění Olomouc