GLOSA Regulace, dohled a rovnost vládnou světu

Je to sice teprve měsíc, co psal svou zdařilou glosu na téma „30tky ve městě“ Martin Major… a nemyslím tím mladé dámy ani tropické teploty, nýbrž další buzeraci na řidiče. Naposledy na mě městští policisté mířili „radarovou pistolí“ dnes ráno u hejčínského gymnázia. Řidič auta je již prostě takřka pachatel a tak se musí pořád kontrolovat – stacionární radary, namátková měření, zavádění zón s omezenou rychlostí atp. A tohle je jen jeden ze střípků útoků na člověka.

Neumím to sice změřit, přesně kvantifikovat, ale mám prostě pocit, že rok od roku se čím dál více posouváme doleva, blížíme se k tomu, co je charakteristické pro socialismus. U této příležitosti je možná dobré připomenout základy z politologie. Co je to vlastně pravice a co levice? Základem pravice je, zjednodušeně řečeno, víra v sama sebe, odpovědnost a schopnost jednotlivce, individualismus, svoboda, volný trh, minimální stát a minimální daně, minimum regulací a zákonů – protože právě svobodný člověk a lidská individualita, pokud má prostor, zmůže nejvíce. Na druhém pólu je víra ve stát, nutnost mít někoho, kdo se „o mě postará“ (a na koho mohu vlastně svést svou osobní frustraci z případného neúspěchu) a princip rovnosti či líbivěji řečeno solidarity, tedy aby se vlastně všichni měli stejně, respektive alespoň dobře.

Já jsem ryzím zastáncem pravice. Když k tomu připočtu můj hodnotově konzervativní pohled na svět, jsem ze stále se zvyšujících regulací i vývoje u nás a ve světě občas smutný. Společnost i politika se posouvá doleva. Bývá sice zvykem, že se pravice a levice u vlád střídají, patrný je však také odklon od důrazu setrvat na programových základech. Strany mnohdy označující se za pravicové také levicovatí a ryzí konzervativci by si z některých kroků rádoby pravice rvali vlasy.

Pořád si říkám, kam až to může zajít, co vše se musí stát, abychom se zase vrátili k selskému rozumu a přijali to, že všichni si rovni nejsme a nemůžeme být, a kdo se snaží a maká, se musí mít logicky lépe než ten, který na to kašle. Stejně tak to, že přibývající regulace, dohled a buzerace jsou překážkou rozvoje i ekonomického růstu. A to ani nemluvím o posunu vnímání podnikání. Zatímco dříve bylo jasným základem podnikání generovat zisk, dnes se do popředí dostává hon za udržitelností, environmentálními a sociálními témata. Neříkám, že tato rovina není důležitá, ale jde o ten neustálý posun v myšlení a přístupu.

Samotného mě děsí představa, jak bude vypadat společnost za 20–30 let. Jsou možné asi jen dva scénáře: buď se bude prohlubovat současný trend, nebo se naopak něco zásadního stane a svět se bude vracet do, z mého pohledu, normálu. Uvidíme… i jak my ke všemu přispějeme.