Teď v Premiere Cinemas Kinorecenze: Daddy Cool (Francie, 2017)

Když se řekne “francouzská komedie“, jeden si představí osobnosti jako Louis de Funés nebo Jean Marais, případně Pierre Richard. Film není špatný, ale ve srovnání s těmito veličinami (a s nedávnou minulostí francouzského filmového nebe) je neuvěřitelně blbý. Nemyslete na to, jinak si zkazíte zážitek.

Děj je předvídatelný až hrůza a divák de facto hodinu a půl čeká na dvě věci: kdy konečně zazní Boney M a dále, kdy se ti dva konečně dají zase dohromady. Obojí se stane, smysl filmu je tudíž naplněn a co se mělo na plátně odehrát, se odehrálo. Tleskánek. Ve skutečnosti to není tak hrozné, pokud se odpoutáme od myšlenky, že kdysi dávno točili Francouzi skutečné klenoty. Laurence Arné v hlavní roli je okouzlující i v pětatřiceti letech, gagy jsou sice očekávatelné, ale relativně dobře střižené, a celkově z toho vznikl takový lehký odpočinkový film, na prospání se v kině za deštivých dnů jako stvořený. Co je českému divákovi nepochopitelné, proč přichází do našich kin až dva roky (!!) po své světové premiéře. Jestli tak dlouho trval dabing, nebo získání práv, těžko říct, ale představa, že čekáme takhle dlouho na Piráty z Karibiku 6, je zdrcující. Být to trochu žádanější snímek, dávno dávno by se už kopíroval z Uložto a do kina by nikdo nepřišel. To by se potom zase mohla OSA vztekat. Film ale dává návod na to, kudy vést nenáročnou produkci: recyklujte starý hit z šedesátých let a natočte kolem toho hodinu a půl omáčky. Lidi nějak přijdou, máte vydělálo, vlastně žádný strach.