JIří Kubíček: Změny v Moravské filharmonii aneb Slon v porcelánu či připravený záměr?

Olomouc je krásné univerzitní město, které zdobí nejen její krása a historie, ale také mnoho věcí vytvořených lidmi. Když jsem pracoval pro fotbalovou Sigmu i FAČR, pocítil jsem mnohdy různé „politické“ tlaky, které se snášely těžce. To Karel Brückner mi poradil, jak on se zbavuje stresů a ran. Poslouchej hudbu, to je cesta. A tak jsem se potkal s Moravskou filharmonií Olomouc (MFO) a posléze s člověkem, který ji řídil od roku 1993 – Ladislavem Kvapilem.

Stala se mi vzorem pro cíl, jak má na malém městě vyrůst kvalita čnící nejen v republice, a kterou nám jiná města závidí. Tu a tam jsem v rozhovorech podotkl, že bych chtěl, aby fotbalová Sigma hrála jako MFO. Jenže ve sportu vám připravenost a snahu hatí navíc soupeř, a toho na pódiu není. Hudba mně i prostřednictvím filharmonie pomohla v nejtěžších profesionálních i osobních chvílích, a proto jsem jí věnoval za pět let od roku 2012 sponzorsky 230.000 Kč a samozřejmě jsem si pravidelně platil i dva kousky abonentních vstupenek na hudební sezóny.

Na den výročí vzniku republiky se nejen hraje mimořádný koncert, ale řeční i politici. V roce 2014 po nástupu nového primátora navíc zdlouhavě. Šel jsem za ředitelem a řekl mu, že pro příště by stačila zdravice, a ne půlhodinové čtení z listu. Leč přepadlo mně zlé tušení, které jsem zažil na vlastním těle v Sigmě. Někteří lidé jsou totiž nebezpeční sami sobě a v kolektivu obzvlášť. A tak se stalo, že v kvalitní instituci pod zkušeným a odborným vedením dalo město svému řediteli „padáka“ a na jeho místo posadilo začátečníka se srdcem mimo Olomouc. Jakoby obsah knihy spisovatele Benjamina Kurase Češi na vlásku (jinak mistrně napsané příručky národního přežívání od tohoto olomouckého anglisty, který emigroval v roce 1968 z Olomouce do Anglie), výstižně glosoval i stav olomoucké politiky ve vztahu k MFO.

Přece, ruku na srdce páni politici, opravdu to byla upřímná snaha o zlepšení této společnosti v rukách města? Pokusím se odpovědět vlastní zkušeností z jiného oboru. Když jsem nastoupil v roce 1984 do funkce ředitele v olomouckém fotbalovém klubu, měl jsem zkušenosti pouze hráčské, vystudovanou právnickou fakultu a žádnou praxi. Snahu mně asi nebylo možné upřít a navíc jsem zkušenosti sbíral s velikány, jakými jsou Karel Brückner a Milan Máčala. Když se ale dnes ve svých dvaašedesáti ohlédnu a zamyslím, kdy že přišel ten čas samostatné práce se schopností věci rozumět, ovlivňovat, posouvat a hlavně prosazovat, musím konstatovat, že to bylo okolo roku 2000. Tehdy se nám Moravákům například podařilo prosadit k národnímu mužstvu již zmíněného zkušeného trenéra Brücknera, aby nastala nejlepší desetiletka v historii českého fotbalu. Takže ten čas pro kvalitně fungujícího šéfa jakékoliv organizace vidím tak minimálně po deseti, patnácti letech…

Ale co víc. Nejde jen o zkušenosti, ale i o řádné postupy a ty rovněž něco napovídají. V červnu 2017 byla ve vyhlášeném výběrovém řízení na ředitele MFO jasná podmínka nejméně 3 roky praxe v řídící funkci. Na místo ředitele byl přijat elév bez potřebné praxe v řídící funkci, když tuto podmínku po schválení v radě města někdo odstranil. Věc je o to podivnější v tom, že v pozdějším výběrovém řízení, tentokrát na místo ředitele další příspěvkové organizace města – divadla, se tato podmínka opět v materiálech objevila…

A tak jsem čekal, jak se nové vedení filharmonie popasuje s přípravou nadcházející sezony. Kámen nezůstal na kameni, byla zrušena oblíbená předplatná a u abonentů mnohdy z řad věhlasných kapacit vědy, školství, kultury, nastalo zděšení. Deset roků jsem si vzorně platil dvě místa a najednou mi bylo sděleno přímo novým panem ředitelem, že na ně nemám nárok. Tak si začala organizace města vážit svých občanů, podporovatelů a sponzorů. Co je cennějšího pro firmu, než dlouhodobě stabilizovaný odborný řídící aparát garantující kvalitu. Pro mě jako fotbalistu se tu nabízí srovnání s fotbalovou Spartou a blouděním v koncepci i v personálním vedení. Ale já jako olomoucký občan nechci, aby o kultuře v Olomouci rozhodovali amatéři s politickými záměry, a nic na tom nemění to, že olomoucký primátor se stal ministrem kultury. Jen, když tak o tom v klidu přemýšlím a čtu si ta výběrová řízení, čím dál víc začínám mít dojem, že tu není neohrabaný slon, ale spíše „někdo“ s připraveným záměrem…

Jiří Kubíček