STŘELBA I RABOVÁNÍ Jak Prusko-rakouská válka poznamenala život Hané

V červenci jsme si připomněli Prusko-rakouskou válku. Jejím nejznámějším vrcholem sice byla dne 3. července 1866 bitva u Sadové (či u Hradce Králové), válka ale výrazně zasáhla také do života Hané. Mnohé boje a přesuny armád se v červenci 1866 odehrávaly v okolí Olomouce. Díky nově objevené kronice Těšetic máme velmi detailně zmapované, co se před bitvou a po ní dělo v Těšeticích a jaké měla bitva důsledky.

Konflikt vznikl díky rozdílným pohledům na budoucnost území Německa. Zatímco Rakousko toužilo po pokračování Německého spolku, Prusko se snažilo co nejrychleji sloučit roztroušené země na území dnešního Německa. Roli sehrála již předchozí válka v roce 1864 a správa Holštýnska, spravovaného Rakouskem a obklopeného pruskými državami.

Válka začala 14. června 1866 a skončila podepsáním mírových dohod v Praze 23. srpna 1866; trvala tedy dva měsíce a devět dní. Výsledkem bylo pruské vítězství, zatímco hlavním dopadem pro naše území byl mimo jiné i vznik duální monarchie, známé jako Rakousko-Uhersko, když před válkou existovalo jednotné Rakouské císařství.

Těšetická kronika o válce píše poprvé 19. června: „Z obce byly na přípřeže (foršpanc) 2 voze opřiženy a jeli nakládat do Olomouce a vezli profant do Přerova a tam to složili a jinši zas naložili a přijeli až na 11. července, byli tam 23 dní. Další přijeli 2. července, byli tam 14 dní, taky jeli do Čech a tam odtud do Prešpurku“.

Další vozy vyjížděly 20. června: „Jelo zas 5 vozů z domů, pivovaru a fary a jely zas do Přerova nakládat, vezli ten profant tam odtud do Čech ke Králově Hradci a do Josefštátu“. Kronika dále zmiňuje: „Tito tam byli do 30. července, a když rakouské vojsko začalo ustupovat před Prusy, pokračovali s vojskem do Prešpurka“ (dnešní Bratislava).

Dále kronika uvádí, že ti, kteří s přípřežemi nejeli, se museli vyplatit: každý sedlák 10 zlatých a každý chalupník 3 zlaté, ti z Těšetic tedy dohromady složili 128 zlatých.

Tehdejší starosta Ignác Vaca, který do kroniky zapisoval, zmiňuje i likvidaci stromořadí u Olomouce, tedy dnešní Rudolfovu alej: „Roku 1866 jak ta vojna s praizem byla, bylo již stromořadí u Olomouce vysekáno“.

Detailně se pak věnuje válce v dalším zápise: „Roku 1866, jak byla s praijským králem v Čechách vojna, tak rakouské vojsko tam nezvítězilo a muselo zpátky k Olomouci táhnout, a tak začalo přes dědinu od Konice mašírovat, dne 6. července, 7., 8., a 9. rakouské a 10. saské vojsko, a to bylo od rána až pozdě na večir, a taky v noci.“

Zmiňuje také, že 14. července ráno v 11 hodin „naše patrola (tedy rakouská) chytla sedm Prusů a do Olomouce dovedla, a přitom obec Ratajská jim musila mnoho masa, másla, chleba, sena, slámy složit.

Dne 15. července pak proběhla menší šarvátka mezi rakouskou pěchotou a pruskými hulány. Pod jedním hulánem byl zastřelen kůň a ustřeleny mu byly dva prsty. Toho stejného dne byla bitva u Tovačova.

V Těšeticích se 16. července objevila pruská patrola a o den později jim obec Těšetice odevzdala „20 centů ovsa, 4 vědra piva, 2 vědra gořalky, to vše z pivovaru, 30 hrubých pecnů chleba, pár funtů sádla“. Opět Prusové přijeli 18. července, kdy jich bylo 15, Prusové začali rabovat, protože chtěli 3 centů ovsa anebo ječmen, ale v obci už nic nebylo, dva vojáci prohlédli všechny domy a kde co našli, zabrali, zmíněné je sebrání 3 roky staré jalovice, na faře pár mázů vína a něco chleba, 4 pytle ovsa.

Další návštěva Prusů proběhla 20. července, kdy jich přijelo 45, chtěli se dostat do Ohnic (dnešní Vojnice), skrz rakouskou patrolu, ale nemohli, tak zůstali v Těšeticích na Zábraní rozloženi a na kamenném mostě zůstala stát patrola

Toho dne byla i větší potyčka, ve 4 hodiny odpoledne rakouská pěší patrola se pokradmu za obydlími až k mostu dostala a začala po Prušácích střílet. Část pruských vojáků spala na ječmenu, jeden z pruských vojáků byl však zastřelen. Zastřelený voják byl 21. července beze všeho pochován na malý krchůvek. Pruská patrola pak navštívila Těšetice 22. července a odvezla s sebou několik občanů, aby od nich zjistila, kdo po nich házel kamení, když do Těšetic vjížděli, dotyční však nevěděli, kdo z občanů to byl. Patrola nařídila vykopání zastřeleného vojáka, pochování na velký hřbitov a do 48 hodin měl být vztyčen kříž s nápisem, že zemřel hrdinskou smrtí. Občané pak byli propuštěni. Kontrola, zda bylo vše splněno, pak přijela o dva dny později. V ten den Prusové ale zajali těšetického starostu Ignáce Vacu u jeho domu a se svázanýma rukama jej odvedli do hospody ve Smržicích. Ze Smržic byl převezen do Prostějova k oficírovi, který po starostovi chtěl odpověď, kdo po vojácích házel kamení a jak to bylo s tím zastřeleným, starostovi bylo vyhrožováno zastřelením. Na prostějovském náměstí jej pak vyslýchal sbor až 25 důstojníků, kteří mu opět vyhrožovali zastřelením, starosta ale nic nechtěl říct, a byl tedy uvržen do vězení. Nakonec probíhalo dlouhé vyjednávání, do něhož se vmísil i rakouský generál, a hlavně přičiněním nám neznámé ženy, která se s pruskými důstojníky důvěrně znala, byl starosta Ignác Vaca propuštěn 31. 7. 1866.

Nakonec obec v kronice vyčísla celkovou škodu, převážně se jedná o soupis různých potravin, piva, kořalky a vína. Celková škoda způsobená pruským vojskem se vyšplhala na 279 zlatých a 94 krejcarů.

Martin Kašpar, genealog a kronikář obcí Těšetice a Ústín