Dulka: Systémovým řešením je omezení moci úředníků a policistů

„Zformulovat stručné stanovisko je pro mě v tomhle případě docela obtížné,” váhá s jednoduchou odpovědí odborník na dopravu Radek Dulka. „Nejjednodušší je kopnout si do Magistrátu, ale nemyslím, že je to úplně jeho vina. Spojilo se tu více faktorů, které to celé zapříčinily,” říká k situaci v Hodolanech a k rušení přechodů pro chodce.

Je vina na straně Magistrátu, nebo policie?

Magistrát dlouhodobě zanedbává řešení dopravní situace, částečně kvůli nedostatku peněz a částečně asi kvůli nechuti kousnout do kyselého jablka. Je to vidět na tristním stavu některých ulic, opravách tramvajových tratí na poslední chvíli, aby drážní úřad nezakázal provoz, a nejnověji na přechodech pro chodce. Nová norma pro podobu přechodů platí od roku 2010 a Magistrát měl rozhodně dost času něco s tím udělat. Jenže technická norma není právní předpis a i kdyby byla, její uplatňování retroaktivně by bylo zvrhlé. Pokud norma stanoví, jak mají vypadat přechody, má to platit pro nově budované přechody a pro přechody procházející plánovanou rekonstrukcí. Předělávat přechody jen proto, že někdo změní normu, je strašně drahé a podle mě i zbytečné. Je to trochu jako kdybychom chtěli, aby deset let stará auta splňovala stejné emisní normy, jako auta nově vyrobená. Jestliže magistrát i z finančních důvodů volil zdrženlivost při rekonstrukci přechodů a rozhodl se nereagovat na každý výmysl stavebními úpravami, tak je to podle mě z pohledu daňového poplatníka celkem dobrá strategie.

Dělo se něco takového už i dříve?

Vzpomínám na psychotické přemalovávání směrových šipek před křižovatkami z hranatých na kulaté. To se taky dělalo hned kvůli nějakým zatraceným normám, místo aby lidi počkali na normální obnovování ojetého značení. Jestliže ale někdo letos na jaře rozhodl o tom, že město musí chtě nechtě přechody předělat, tak za půl roku nejde stihnout vypracovat projekt, získat stavebního povolení a vybrat firmu v tendru.

Čím to, že jsou normy najednou tak přísné? Kdo a proč má potřebu je vytvářet?

Obecnější problém je právě celospolečenská posedlost bezpečím, která se projevuje například na protipožárních předpisech, reflexních vestičkách pro děti v mateřské škole a samozřejmě ve stavebních normách. Jednotlivcům dochází, že přehnaná bezpečnost a důraz na formální naplnění pravidel se snadno obrátí proti nim. Nanny-state doktrína nedovoluje svěřit lidem odpovědnost za své bezpečí, a proto musí být každý přechod nasvícen, na široké silnici opatřen středovým ostrůvkem nebo řízen světelnou signalizací. Neexistuje možnost jen tak namalovat na ulici zebru a prohlásit ji za přechod, ačkoliv takové řešení spolu se zdravým rozumem chodců v minulosti fungovalo docela dobře. Tohle myšlení se dá těžko změnit. Jednotlivcům sice dochází, že přehnaná bezpečnost a důraz na formální naplnění pravidel se snadno obrátí proti nim, ale těch pár lidí je v těžké defenzivě.

Když takový případ nastane, kdo má vlastně nejdůležitější slovo?

Pro mě naprosto nepochopitelně má nejdůležitější slovo policie, která je obzvlášť v oblasti silniční dopravy hyperaktivní. Svévolně zasahuje do dopravního značení jednou požadavkem na zrušení přechodů, jednou tím, že znemožní instalaci dopravní značky, která by nepustila kamiony do Křelova. Prý sjíždějí hned za rondelem u Globusu odbočkou na motorest Prachárna, aby ušetřili mýtné, které ale stejně neušetří, protože mýtná brána je ještě před sjezdem na Křelov. Podle mě je užitečné, aby Magistrát popřípadě Krajský úřad měly nějakou protiváhu při vytváření silničního značení. Například nechápu, proč v ulici Járy da Cimrmana je zákaz vjezdu všech motorových vozidel. Ta ulice patří městu a byla postavena z peněz daňových poplatníků. A je tam zákaz vjezdu? To si vymohl nějaký místní prominent? Tady měla zasáhnout policie a říct, že je to nepřijatelné omezování občanů, a to bez ohledu na to, že ta ulice měří 100 metrů, je slepá a pro nic za nic do ní nikdo jezdit nebude. Místo toho ale rozhoduje o rušení přechodů, které nesplňují normu.

Čím jsou přechody tak výjimečné, že přitahují nové normotvůrce?

To je právě to. Protože pokud někdo požaduje předělání přechodů tak, aby vyhovovaly normě z roku 2010, doufám, že nebude analogicky vyžadovat totéž pro všechny ostatní prvky dopravní infrastruktury. Na to by asi opravdu nebylo v rozpočtu dost peněz.

Tedy byrokracie?

Problém je podle mě především v tom, že se vytvářejí normy pro normy, o jejichž uplatňování rozhoduje úředník s rozhodovací pravomocí, namísto norem pro lidi, o jejichž uplatnění rozhoduje zdravý rozum. Umístění přechodů je totiž také záležitost politická. Pokud lidé v místě chtějí přechod a spokojí se s tím, že třeba bude neosvětlený, nebude řízen semaforem a nebude tam ani ostrůvek uprostřed silnice, tak ať je tam přechod a ať do toho policie a normovači nemluví. Na to se ovšem trochu zapomnělo. A když se potom k normám podřízenému světu přidá trocha laxnosti Magistrátu a doslovné dodržování zákonů, zmizí z ulice přechody a lidi se pak nestačí divit, že potřeba úředníka prokázat svou užitečnost nahradila jejich potřebu relativně bezpečně přejít přes cestu. Přitom vzniklá situace nemá rychlé a dobré řešení. Nejrozumnější podle mě je, aby se magistrát pokusil o diplomatické řešení, které by umožnilo alespoň dočasně vrátit přechody na kritická místa jako je hodolanská škola, a současně usilovně pracoval na projektu rekonstrukce přechodů do vyhovující podoby, protože to je momentálně asi jediný způsob, jak dlouhodobě vrátit přechody na Hodolanskou i na jiná místa ve městě. Systémovým řešením je omezení moci úředníků a policistů a celkové snížení byrokracie, která, jak je vidět z tohoto případu, má mnoho způsobů, jak lidem znepříjemnit život.

Vlastimil Blaťák

Jak se mění normy

Podobu přechodů pro chodce řeší norma ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, z roku 2006, která prošla změnou v roce 2010. Přitom zrovna část týkající se přechodů se změnila, takže kdyby někdo realizoval změnu všech nevyhovujících přechodů po vydání první verze normy, mohl to celé o pět let později zase předělávat. Výsledkem společného nažení je tak skutečnost, že právě v Hodolanech nyní nejsou přechody žádné a lidé nemají kudy přejít. „Systémovým řešením je omezení moci úředníků a policistů a celkové snížení byrokracie, která, jak je vidět z tohoto případu, má mnoho způsobů, jak lidem znepříjemnit život,” myslí si odborník na dopravu Radek Dulka z Olomouce.