Fotograf Tomáš Helísek: Olomouc je pro mě srdeční záležitostí

Už jako dítě mě zajímaly fotoaparáty, umění, hudba a všechno možné... Vlastně mě to provází celým životem, ale to focení se ve mně zakořenilo nejvíce. Nikdo v mém okolí pořádně nefotil, takže jsem se k tomu musel probojovat sám. Někdy v 18 letech jsem dostal peníze za spoření a koupil si svůj první digitální foťák. Úplně obyčejný kompakt od HP, který byl na tehdejší poměry strašně drahý – 10 000 korun. 

 

Začal jsem fotit věci pro sebe, pak to šlo dál, zase jiný foťák a někdy od roku 2011 jsem začal fotit trochu vážněji se zrcadlovkou, ale pořád pro sebe.

 

Celé se to zlomilo někdy v roce 2017, kde jsem nabral druhý dech a začal jsem se fotce věnovat intenzivněji.

Olomouc je pro mě srdeční záležitostí! Doslova... Nejdříve jsem zde studoval, a když jsem studium přerušil, slíbil jsem sám sobě, že se sem musím vrátit... Že je to prostě město pro mě, svobodné a cítím se zde dobře. Tehdy jsem neměl příliš šťastné rodinné období a snažil jsem se vymýšlet si cíle a plány do budoucnosti. Být samostatný, mít práci, rodinu, dokázat něco sobě, ale i ostatním.

 

To se za pár let vyplnilo a já se mohl do Olomouce přestěhovat. Já vím, že se zde najde samozřejmě spousta nedostatků, negativ, jako všude... Občas za tohle dostávám sodu, že více chválím než kritizuju. Ale takový já bohužel jsem. V dnešní době je toho negativního až až, a proto se snažím spíše motivovat, chválit a vypíchnout to dobré.

 

Ale abych se vrátil k tvorbě, a proč fotím Olomouc? Považuju se převážně za reportážního fotografa, který se snaží reportáž dostat do všech ostatních fotografických směrů. Ať už je to město, rodinné foto nebo svatba. Na Olomouci mě nejvíce baví uličky, zákoutí a kontrast moderní architektury, street artu a památek. Snažím se hrát se světly a stíny, ukázat lidem něco, co třeba nevidí, když jdou kolem z práce nebo tak. Sice je Olomouc v tomto už proflákla, ale vždy se dá najít něco zajímavého a nového.

Samozřejmě... Ono to není jenom o tom, jak je to focení super, že fotím jinak na vozíku a tak. Někdy je těžké si to přiznat, ale samozřejmě mě můj handicap dokáže v lecčem omezovat. Nefotím například přes zimu, protože moje tělo je v útlumu a venku nedokážu fungovat, natož držet foťák a fotit. Takže u mě moc zimních fotek nenajdete... 

 

Někdy se samozřejmě musím potýkat s nějakou bariérou, nedostanu se všude, jak bych chtěl. Tak to fotím prostě trochu jinak a po svém. 

 

Samozřejmě je několik lokalit, kde si řeknu, že by to bylo super tak a tak... Ale vozík se tam nedostane nebo jsem prostě hodně nízko. Z podhledu. Ale důležité je se z toho nepo*rat. (smích)

 

Super otázka, vlastně takový opak té předchozí... Ano, určitě toho lze využít i na druhou stranu v dobrém a pozitivním slova smyslu. Jsem níže, mám trochu jiný úhel, jinou perspektivu, a proto jsou někdy moje snímky originální. Já to vlastně docela dlouho neřešil, nevnímal. Pro mě je to prostě normální... Ale když tyto fotky viděli ostatní lidi, začali mi říkat, že tomu ten podhled dává určitý šmrnc. No... Měli asi pravdu! Nerad hodnotím své fotky. 

 

Samozřejmě, ne vždy se to hodí, jde. Ale díky tomu se nemusím ohýbat jako ostatní fotografové, mám svojí stabilní výšku a tím pádem i rukopis.

 

Uff.... Bratislava je úžasná! Jsem hrozně rád, že to vyšlo a třeba se mi otevřou dveře jinam, do ostatních měst nebo zemí. Kdo ví. Vlastně to vzniklo jako taková spontánní myšlenka Nory Gill ze slovenského zastoupení CzechTourism, kterou jsme nechali uzrát několik let a v loňském roce začali realizovat. A nyní se to na 300 procent povedlo! 

 

Co se týče dalších plánů, cílů nebo snů... Já dost plánuju, ale na druhou stranu ty nejlepší věci chodí samy, bez přípravy... Pokud to situace a zdraví dovolí, chtěl bych se focení věnovat ještě více než doposud, více cestovat, rozvíjet se.

 

Byl bych moc rád, kdyby výstava z Bratislavy nakonec skončila v Olomouci nebo se zde uskutečnil nějaký zajímavý nový projekt, třeba společná výstava olomouckých fotografů. Není to jen o mně, jsou tady totiž další úžasní kolegové, kteří mají supr fotky.

 

Ale co bych jednou opravdu rád sám za sebe... Rád bych propagoval své fotky ve světě a měl svůj vlastní ateliér.