Z historie olomouckých čtvrtí: Povel

 

Dějiny starobylé osady Povel jsou plné změn a paradoxů. V minulosti byly vesnice s tímto názvem vlastně dvě, jeden Povel z označením Český, druhému se říkalo Německý. Německý Povel (Powel) pak zmizel ze světa, ale v tom českém zase převládli Němci, aby se následně alespoň zčásti vrátil na své původní místo. Tři roky před začleněním do Olomouce pak měl změnit název na Hötzendorf, k tomu však nakonec nedošlo a tak se i dnes můžeme bavit o olomoucké části Povel, byť z její historie se až na jednu výjimku prakticky nic nedochovalo.

Kdy ves vznikla, to už se zřejmě nikdo nedozvíme, ale archeologické objevy z 80. let minulého století prokázaly, že se na území Povelu a částečně Nových Sadů v oblasti okolo dnešní Zikovy ulice nacházelo opevněné hradiště ještě v době předvelkomoravské.

Tento objev týmu archeologa Josefa Bláhy doslova přepsal dějiny Olomouce a nejen její. Hradiště časných Slovanů totiž prokazatelně existovalo už v 7. století, tedy v době, kdy zřejmě ještě nebyl trvale osídlen dnešní střed města. Navíc nebylo obyčejnou osadou, ale podle objevených artefaktů mocenským centrem nějakého většího útvaru.

Některé historiky to vedlo dokonce k úvaze, že mohlo jít o hlavní město Sámovy říše, bájný Vogastisburg, žádné důkazy pro to ale objeveny nebyly. Každopádně je osídlení Povelu považováno za jednu ze tří nejvýznamnějších moravských lokalit raného středověku. Na začátku 9. století však bylo dobyto a zcela zaniklo. Odpovídá to době, kdy se formovala Velkomoravské říše. Její vládci přesunuli své sídlo na mohutný skalnatý blok, Olomoucký kopec, který pak zůstal centrem Olomouce dodnes.

Dnešní Povel pojí s tímto předslovanským osídlením jen jeho stávající geografická poloha, i k té se ale musel propracovat v průběhu několika staletí. První zmínku o osadě najdeme v roku 1250, kdy byl v majetku velehradského kláštera. Od něj ves přešla do majetku krále Přemysla Otakara II., jeho nástupce Václav II. jej pak daroval svému kaplanovi a lékaři. Ten zase Povel daroval olomoucké kapitule a pod její správou zůstal až do roku 1850.

Část vesnice ležela v blízkosti olomouckých hradeb, v místě, kde jsou dnes Smetanovy sady. V listině z roku 1443 je zmiňována jako Německý Povel. Směrem na jih, zhruba v dnešní Schweitzerově ulici, na něj navazoval Český Povel. Oba pak spojoval potok Povelka, který vtékal do jednoho z ramen Moravy pod městskými hradbami.  

Když se z Olomouce v polovině 18. století stala bastionová pevnost, znamenalo to úplný zánik Německého Povelu. Jeho obyvatelé se přestěhovali hlavně do vznikající Nové a Zelené Ulice. Bourání zasáhlo i Český Povel, ten ale z map nezmizel, jen se přesunul přibližně o kilometr jižněji, kde dnes najdeme Teichmannovu ulici. V této oblasti byla také v roce 1773 postavena kaple Neposkvrněného početí Panny Marie. Nejvýznamnější povelská památka stojí dodnes, byť už spadá do katastru sousedních Nových Sadů.

I přes svůj původní název byl Povel výrazně německou vesnicí a součástí olomouckého jazykového ostrova. V roce 1850 se stal samostatnou politickou obcí, o půlstoletí později se konečně dočkal i vlastní školy, samozřejmě německé.

Ještě během první světové války v roce 1916 rozhodli povelští zastupitelé o přejmenování obce na Hötzendorf, podle megalomanského rakouského maršála Conrada von Hötzendorf. Úřady ale tuto změnu nepřijaly, místo toho se jen česká varianta Povl upravila na Povel a s tímto názvem se vesnice v roce 1919 připojila k Olomouci.

Na začátku 20. století také Povel znovu rozšířil také do míst, kde stával předtím. A i když do něj přicházelo stále více Čechů a v roce 1927 byla otevřena i česká škola, o tři roky později stále byla většina obyvatel německé národnosti. To změnila až druhá světová válka a následný odsun.

V druhé polovině 20. století pak celý Povel zásadně změnila stavba velkých panelových sídlišť, s níž vymizela i drtivá většina pozůstatků povelské historie. Dnes „na Povelu“ žije přibližně deset tisíc obyvatel ve více než čtyřech stovkách domů.