Atletika je pro mě zábava a koníček, říká vícebojařka AK Olomouc a třetí juniorka u nás Michaela Gieselová

Olomouc začala v posledních letech produkovat velmi kvalitní atlety. Mezi mimořádné naděje se řadí i osmnáctiletá vícebojařka Michaela Gieselová, aktuálně třetí nejlepší juniorka u nás.

Pochlubíte se svými úspěchy na dráze?
Největším z úspěchů je asi třetí místo v juniorkách na mistrovství republiky v sedmiboji. Udělala jsem si osobní rekord a byl to vůbec můj nejpovedenější závod. V hale jsem teď byla v pětiboji čtvrtá, ale i tak v osobním rekordu. Tím, že jsem vícebojařka, týkají se mě vlastně dvě mistrovství republiky - jedno vícebojařské, a druhé v individuálních disciplínách. Na tom individuálním jsem soutěžila jenom ve skoku do dálky, a byla jsem třetí.

Kolik jste skočila?
577 centimetrů.

Dokážete popsat, jak vypadá trénink vícebojařky?
Záleží to samozřejmě podle sezóny. Teď v březnu naběhám na tréninku v rovinkách tak okolo dvou kilometrů, dvakrát týdně jsme v posilovně. A váhy se postupně zvedají. Víc mě ale baví až ta závěrečná fáze přípravy před závodem, nácvik techniky. Posilovna mi moc nejede, ale vím, že je to potřeba.

Jaké byly vaše atletické začátky?
Začínala jsem ve třetí třídě. Rodiče chtěli, abych dělala nějaký sport, a zavedli mě do přípravky na atletický stadion. Po třech letech v přípravce jsem od šesté třídy začala už doopravdy trénovat, zatím ne ještě nijak zvlášť specializovaně, ale už to nebyla jen hra. Postupně se přidávalo. První úspěch přišel v rocee 2014 na halovém mistrovství republiky ve starších žákyních, kde jsem byla třetí.

Říká se, že dnešní generace mladých je lenivá a nesportuje. Jakou máte zkušenost třeba mezi svými spolužáky ve škole?
Chodím tady v Olomouci na církevní gymnázium, a tam nás při sportu velmi a rádi podporují. Ve třídě dělá nějaký sport tak pět, možná šest lidí. Máme fotbalisty, hokejisty. Takže jako mimozemšťan si jako atletia rozhodně nepřipadám, ale je pravda, že konkrétně u nás v atletice v jednotlivých kategoriích dětí dost razantně ubývá, a to každý rok.

Jakto?
Těžko na to odpovědět. Asi je to i o zájmu a času těch rodičů, něco to vezme.

Čeho chcete v atletice jako vycházející hvězda dosáhnout?
Pro mě je to především zábava a koníček. Nedávám si tyto cíle, jako že bych třeba chtěla na mistrovství světa, nebo Evropy. Chci vydržet s tím, co mě baví, co nejdéle, a dál se potom uvidí.

Prozradíte nám svoje osobní rekordy?
V dálce 577 cm, říkala jsem. Sto metrů překážek mám za 15,03 sekund, do výšky skočím asi 160 centimetrů. Výš je to pro mě trochu problém, protože sama měřím jen 163 cm, a pokud je ta laťka výš než já, je to možná celé v hlavě. Osmistovku mám za dvě minuty dvacet jedna. Koulí vrhnu 9,31 metru, ale to mě baví ze všeho nejméně. Naopak nejoblíbenější dosciplíny jsou právě překážky a dálka.

Co byste vzkázala dětem, které začínají se sportem?
Ať to dělají především s radostí a pro zábavu. Na sportovišti najdou spoustu kamarádů, plno úžasných nových věcí, odpočinou si a vyčistí si hlavu. Bez radosti to nejde, ale každý ji při sportu najde.
Vlastimil Blaťák