Lanýžové degustační menu

Jiří Vaněček pokřtil v Déjavu knihu o prvorepublikových četnících. Během pátrání dostal i nabídku k sňatku

Jiří Vaněček pokřtil v Déjavu knihu o prvorepublikových četnících. Během pátrání dostal i nabídku k sňatku

16. 02. 2017 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

Unikátní publikace Četnictvo na Olomoucku v letech 1918 - 1945 byla pokřtěna ve středu večer v kavárně Déjavu. Její autor Jiří Vaněček se o historii zajímá dlouhodobě, na četnickou stopu ale přišel při studiu náhodou a mimoděk. "Zabýval jsem se opevněním a vojskem. Ale zajímaly mě vždycky v prvé řadě osudy lidí. Tak jsem se dostal k četníkům," říká.

Čím je tematika olomouckých prvorepublikových četníků jiná, než v ostatních městech?

Především tím, že se olomoučtí četníci za druhé světové války v obrovské míře aktivně zapojili do protiněmeckého odboje. Zhruba deset jich za to zaplatilo životem, což je v rámci České republiky unikát.

Po první světové válce mělo četnictvo personální problém. Odkud se četníci rekrutovali?

Shodou okolností teď běží v televizi seriál Četníci z Luhačovic. Tam je to celkem názorně podáno. Hodně četníků bylo přijato na zkoušku, a vstupovali četnictvem nepolíbení. Ne všichni vydrželi. Velkým zdrojem byli samozřejmě vracející se legionáři, a třetí část tvořili vojáci, kteří bojovali na straně císaře pána. Ale byli to lidé s vojenskou zkušeností.

Bylo běžné využívat staré četníky z mocnářství?

Německý četník, který chtěl a mohl, pokračoval. Většina ale odešla. Ti německy mluvící měli význam například v pohraničí, kde byla většina obyvatel taky německy mluvící. Tito četníci museli nejprve absolvovat zkoušku z češtiny. Postupně ale vyklízeli velitelské pozice.

V Četnických humoreskách jsme viděli všechny četníky nahladko oholené. Jak to bylo doopravdy?

Vím o třech četnících tady na Olomoucku, kteří měli plnovous, ale vždycky to bylo na povolení. Vousy schvalovalo Zemské četnické ředitelství v Brně, a mohl do toho vstupovat i generální velitel četnictva.

S kolika lidmi jste se setkal, když jste mapoval osudy předválečných četníků?

Přímí pamětníci už pochopitelně nežijí. Objel jsem asi čtyřicet rodin jejich potomků. Byly to velmi zajímavé cesty, a zajímavé povídání už při procházení starých fotografií z alb. Kuriozitou jedné takové návštěvy byla i nabídka k sňatku, kterou jsem ale nevyužil, protože mám ženu a dítě...

Vlastimil Blaťák

Další články