Dvacet čtyři hodin v Obci roku. Vápenná nemá lékaře ani zubaře

Článkem na téma "jaká jsou kritéria pro zisk titulu Obec roku?" jsme patřičně pozvedli emoce ve Vápenné. Právě ta totiž pro letošek titul získala, a redakce se tak inkognito vypravila přímo do obce. Strávit tam 24 hodin a posoudit, do jaké míry je titul oprávněný. Opět dodáváme, že to není nic proti Vápenné. Podle našeho názoru jde o systém, v němž úředníci potřebují vykazovat činnost. A když už se nehodnotí květinová výzdoba jako za komárů...

Budeme k Vápenné upřímní: Je krásná. Přírodní bohatství podhůří Rychlebských hor ovšem jistě není zásluha obecního úřadu ani žádného starosty, tudíž necháváme kochající se oko a vůně luk nasávající čichové buňky v klidu. Jsme tu z jiného důvodu. Brzy se ocitáme v jiném světě.

Co se obci musí nechat, má zřejmě vynikající školu. Chodí do ní i přespolní, jak na místě zjišťujeme, a asi je vyhlášená. Podobně na úrovni ve místní fotbal; v rámci 24 hodin se dost těžko zjišťuje, jak jsou na tom mládežnické kategorie a žáci, muži se ovšem umisťují v tabulce trvale první, anebo tak nějak okolo. Zřejmě tedy v obci někdo žije, a asi to budou i dobří lidé.

Obecně vzato ale Vápenná vymírá. Úbytek není nijak razantní, je ale nepopiratelný: zatímco v roce 1991 měla obec 1358 obyvatel, za dalších deset let jich bylo jen 1272, novější údaj Wikipedie nenabízí. Což se ovšem nedá přisoudit správě obce, ale spíše obecnému trendu na Jesenicku.

Není lékař, není zubař. Hospody jsou, ale...

Doktora aby ve Vápenné pohledal, a stejně by ho nenašel. Žádný tam není. Hospody jsme našli tři, ovšem jaké! - jednu, takovou malou schovanou, s vrcholně nepříjemnou obsluhou. Druhá byla o fous lepší, ale přece jen - působila na nás tak, že do ní chodí jen ti, kteří mají v hospodě snad i trvalé bydliště. A omladina, které je celkem jedno, kde si zleje hlavy. Dáváme se do řeči s místními, a vyzvídáme, že věci se trochu hnuly kupředu protikuřáckým zákonem. Dokud neplatil a člověk vešel dovnitř, smrděl jako popelník po minutě. Ventilace nulová, na terase je ale celkem fajn.

Třetí hospodou je legendární U Kameníka.Tam se psaly dějiny Frývaldovska, tam se kdysi scházeli dělníci před tím, než vyrazili manifestačně na Lipovou a než do nich četníci začali střílet. Hospoda je ale zavřená - naposledy ji údajně měl nějaký podivín, jehož kulinářské výtvory se jíst doopravdy nedaly, nosil si k tomu vodu z potoka, a mezi potravinami měl hlodavčí trus. Hygiena mu to zavřela, a podle toho, co říkají místní, dobře udělala.

Výrostci po setmění

V obci fungují dvě klasické samoobsluhy, třetí jsou Vietnamci, kteří ale mají otevřeno od šesti od rána do osmi do večera, sedm dnů v týdnu. Se sortimentem je to ale takové všelijaké: základem jsou potraviny nakoupené někde v Lidlu, takže nanuk, co normálně stojí devět korun, dostanete za osmnáct. Jak je obvyklé, "zaměstnání" v provozovně našly i majitelovic děti. V obci si můžete zajít i na zmrzlinu, ovšem zákony ani tady nikoho netrápí: alergeny vypsány nejsou, stroj stojí téměř celý den na slunku (co asi dělá nahoře ta směs, než se dostane přes chladící šnek do kornoutu si ani nechceme představovat) ... Zmrzlina je poměrně značně zředěná vodou. Stojí ale deset korun a místní jsou spokojení.

Jakmile se na Vápennou snese večer, propukne ten pravý obecní život. Něco jsme zažili osobně, něco jsme si nechali povyprávět. Nedávno rekonstruovaný parčík je po sedmé večer obsazen mládeží, která trhá národní rekordy v chlastu, a kdoví v čem ještě (ten smrad nejde zaměnit). Vedení obce se sluší přičíst ke cti, že se snaží podporovat spolkový a obecní život, a pořádá poměrně dost akcí pro svoje obyvatele - a ty nejsou nezajímavé. Tedy do okamžiku, než patronát nad nimi nepřevezme právě omladina: po setmění zavládne v obci virvál, a narušení mládežníci v narušených autech se snaží sobě navzájem něco dokazovat. Pokud už obec zorganizuje nějakou akci, titíž výrostci tam začnou vyprovokovávat rvačky, a obec nad tím zjevně zavírá oči; nemá ani vyhazovače, natož obecního policajta. Ty věci se prostě dějí, jak je na dálném severu asi obvyklé. Také nádraží je obsazeno skupinou budižkničemů, a klidné místo k životu zkrátka nenajdeš. V tuto hodinu ani nemáme odvahu vstupovat do lokálu.

Závěr: Žít tady nechceme

Když jsme v časných ranních hodinách opouštěli obec, naše pocity byly značně smíšené. Nádherná příroda, čistý vzduch a víska jako vymalovaná jsou první dojem. Tím druhým je obec, relativně fungující a snažící se pro svoje obyvatele něco dělat, ovšem výraz relativně je tady naprosto na místě: aniž by se redakce považovala za nějaké volače po pořádku a tvrdé ruce, co je moc, je zkrátka příliš. Především proto bychom tu děti vychovávat nechtěli. Kromě jedné velké fabriky nefunguje v obci v podstatě nic: hospody, to jsou spíše saloony z divokého západu, pokud vůbec fungují.

Tím se celá úvaha vrací zase na začátek: jaká kritéria objektivně rozhodnou o tom, která obec získá "ceněný" titul? Nám v redakci se zdá, že úředníci spíše než na reálný život v obci dají na věci, které vypadaly dobře v projektu. Ale o tom jindy.

-ms-