Smrky na Moravě a v jižním Polsku odumírají. Lesníci hledají řešení

Celá oblast severní Moravy a jižního Polska se již několik let potýká, zejména ve středních polohách od 400 do 600 metrů nad mořem, s odumíráním smrkových porostů. Na území České republiky patří lesy na pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje k nejohroženějším.

„Nedostatek vláhy v půdě i nízká hladina spodní vody oslabují zejména jehličnaté lesy. Ty jsou potom náchylné k houbovým chorobám, jako je václavka smrková. Stromy se tak neubrání podkornímu hmyzu,“ řekl krajský ředitel Lesů ČR ze Šumperka Tomáš Pospíšil. Na obou stranách hranic působí velké škody lýkožrout smrkový. Nově se začal ve velké míře šířit také lýkožrout severský. „Tento kůrovec je rozšířený v severní Evropě i Asii. Jeho původním areálem byla severská tajga – od Švédska po Sibiř. Nefungují na něj osvědčené lesnické postupy, tedy lapáky a lapače, takže zkušenosti s obranou lesa jsou nyní opravdu cenné,“ uvedl ředitel regionálního ředitelství v Katovicích Kazimierz Szabla.

Smrk ztepilý (Picea excelsa) je zastoupen v lesních porostech ČR padesáti pěti procenty a tvoří tak hlavní dřevinu našich lesů. V minulosti došlo k největším úhynům smrku zejména z důvodů imisního zatížení v severních pohraničních horách, kde vlivem znečištění ovzduší bylo silně poškozeno cca 100 tis hektarů převážně smrkových lesů, včetně porostů, které zcela uschly. Významným faktorem je v případě smrku celá řada hmyzích škůdců, zejména zmíněný lýkožrout smrkový (Ips typographus), který je ve většině případů škůdcem druhotným a napadá poškozené a jinak oslabené stromy, které se z důvodů snížené vitality (např. extrémní sucho, teplotní extrémy, imisní zatížení, rozvrat porostů kalamitními vlivy apod.) nemohou účinně bránit. Proto se kůrovec v historii objevoval a objevuje i dnes v lokalitách postižených např. větrnými a sněhovými kalamitami, extrémním suchem apod.

Lze s jistotou prohlásit, že výskyt a rozšíření kůrovce je vždy vázáno na některý z výše uvedených lokálních vlivů a není výsledkem obecného stavu lesů v ČR. Pokud se prvotní příčina odstraní, což může představovat např. zpracování kalamity, čistota lesa, omezení zatížení oxidy síry, konec období sucha apod. a použijí se známé a účinné metody boje proti kůrovci, kalamita odezní a kůrovec nepředstavuje další nebezpečí. Pokud jsou tyto historicky známé skutečnosti a zkušenosti podceněny, kalamity se může šířit nekontrolovaně dál, což je případ Národního parku Šumava, kdy byly ponechány nepůvodní smrkové porosty s nezpracovanou větrnou kalamitou. To má za následek lavinovité šíření kůrovcové kalamity do dalších porostů, které, a to vzhledem ke své druhové skladbě a původu, mají pouze minimální autoregulační schopnost.
-ms-