Sólistka se loučí Elena Iliina: Oblíbené role by vydaly na celý seznam

S aktivní kariérou v Moravském divadle se loučí demisólistka baletu, choreografka a taneční mistryně Elena Iliina. Rodačka z Kišiněva působila v olomouckém baletním souboru patnáct let a ztvárnila hlavní ženské role v inscenacích Giselle, Oněgin, Macbeth či Labutí jezero. V následujícím rozhovoru vzpomíná na své začátky v Olomouci a vyznává se z lásky k městu.

Můžete zavzpomínat, co vás před patnácti lety přivedlo do Olomouce?

Měli jsme tu kamarády, kteří v souboru tančili a poté se rozhodli odejít z Olomouce do Prahy. Zeptali se mě a mého manžele Sergeje, jestli bychom nechtěli nastoupit do angažmá. Rozhodli jsme se přijet a už jsme v Olomouci zůstali. Byla to pro nás tehdy pořádná změna, přicházeli jsme z velkého divadla do menšího a zvykali si na novou zemi, nové město, nový jazyk. Začínali jsme od začátku, nejprve menšími rolemi v inscenaci Amadeus a pak už přišly velké role. Když jsem zjistila, že čekám druhé dítě, bylo jasné, že už v Olomouci zůstaneme a jsem za to moc ráda.

Jednou z prvních velkých rolí v Olomouci byl titulní part v inscenaci Giselle. Tuto postavu jste ztvárnila už předtím v rumunském angažmá…

A taky v Moldavsku!

Dá se tedy říct, že Giselle je vaší osudovou rolí.

Ano, účinkovala jsem v několika inscenacích tohoto krásného baletu. V Olomouci bude příští sezonu nové nastudování, bohužel už beze mě. Rozhodně doporučuji všem příznivcům romantického baletu. Je to krásný příběh o lásce, i když smutný.

Které další role patří k vašim oblíbeným?

Takových byla spousta, vydaly by na celý seznam. V Moldavsku jsem měla možnost zatančit si dvojroli Odetty a Odilie v Labutím jezeře. V Olomouci to byly také krásné role, třeba Taťána v inscenaci Evžen Oněgin nebo Fortuna v projektu Carmina Burana, sice malá role, ale nádherný zážitek. Pak určitě Kateřina Medicejská v  Královně Margot, nádherná inscenace, škoda, že divácký zájem nebyl větší. No a nesmím zapomenout na Lady Macbeth, to je role nade všechny – touha, láska, zloba. 

Byla naopak role, po které jste toužila, ale nedostala ji?

Nikia v Bajadéře. Ale jinak se mi všechna přání splnila a za všechny role jsem vděčná.

Jaký je dnes váš vztah k Olomouci?

Miluji Olomouc! Pro mě je to domov. Moje dcera studuje v Praze a já zvažovala, že bych si našla práci tam, abych mohla být u ní a byly jsme víc v kontaktu. Ale nechce se mi z Olomouce, mám to tady moc ráda.

Co vás čeká po zasloužených divadelních prázdninách? 

Budu učit na Základní umělecké škole Žerotín a snažit se předat své dosavadní zkušenosti mladé generaci.

Když jsme u mladé generace, půjdou vaše děti v uměleckých šlépějích rodičů?

Syn ne, ale dcera se rozhodla pokračovat v rodinné baletní linii a nyní studuje v Praze na konzervatoři. Neodrazovala jsem ji, přestože vím, jak je balet náročný. Když má talent a nadání, měla by toho využít.

Zkuste jedním slovem shrnout, co pro vás znamená balet.

Život. Věnovala jsem se tanci už od dětství. Rozhodovala jsem se mezi moderní gymnastikou a baletem a rozhodla se pro balet. A dodnes nelituji.