Nová hvězda Sigmy Chytil na jaře chytil formu, pak přišla nucená pauza

Úvod jarní části sezony stačil k tomu, aby se útočník Mojmír Chytil (1999) stal rychle jedním z nejoblíbenějších hráčů SK Sigma Olomouc mezi fanoušky. Začal pravidelně nastupovat a rychle prokazovat to, co ho zdobilo předtím v dorostu nebo třetiligovém béčku. Tedy neústupnost v soubojích, perfektní krytí míče a zvýšené nebezpečí pro bránu soupeře pokaždé, když je ve velkém pokutovém území. Teď s blížícím se restartem FORTUNA:LIGY Chytil věří, že na výtečné výkony naváže a zase bude mít formu jako hrom.

Jak moc vás štve to, že se nehraje, když jste měl takovou pěknou formu na začátku jara?
To si nesmím nepřipouštět. Je to pro každého stejné. Nějak si člověk tu formu musí udržet. Když budeme pracovat tak, jak na tréninku pracujeme, tak se podle mě vrátíme tam, kde jsme byli. Musíme jenom pracovat a doufat, že forma bude stejná, možná lepší.

To je jasné, ale jistě vás to mrzí. Dařilo se vám krásně.
Tak to zase ano. Myslím, že mi to docela šlo, lepilo mi to, jak se říká.  Ale už jsem se s tím nějak srovnal, ze začátku mě to štvalo více.

Cítíte, že už jste srovnaný s mužským fotbalem a už předvádíte naplno to, co v dorostu? Tedy neustále nebezpečí pro defenzivu soupeře?
Snažím se. Snažím se dávat góly i na tréninku, prosazovat se. A myslím, že se mi to celkem daří. Mám i vyšší sebevědomí, než jsem měl na začátku, když jsem přišel do áčka. To jsem měl strach, když jsem něco pokazil, tak jsem měl hlavu dole. Teď se i více snažím něco zkoušet. A daří se mi to.

Ono už je to také docela dávno, co jste přišel poprvé do áčka. Nakoukl tehdy do první ligy v Ostravě, asi na pětadvacet sekund.
To byl dobrý start (směje se). Ale byl jsem šťastný za první start v první lize, takže i to bylo pro mě dobré.

Jaká to pro vás bylo bez fotbalu? Prožít tolik týdnů bez kontaktu s míčem, bez spoluhráčů, bez radosti ze hry?
Nebylo to úplně super. Běhali jsme, což asi nikoho moc nebaví jenom běhat bez míče pořád někde po lesních cestách nebo po polňačkách. A sem tam si jen pohrát s balonem trošku doma. Posilovat vlastním tělem doma. Každý den to stejné. Kontakt s týmem mně osobně strašně chyběl, protože si myslím, že máme super kabinu. I na hřišti, když se setkáme, je super nálada.

Jak moc jste vypadli z těch taktických věcí? Věnovali jste se jen kondici a docela dlouho nemohli hrát.
Před ligou ještě budeme na nějakých taktických věcech pracovat, nepůjdeme do toho rovnou z kondičního bloku. Myslím, že to nebude nic hrozného.

Ale ta pauza byla docela dlouhá, hrát zápasy je přece jen něco jiného, než jen trénovat. Myslíte, že vy osobně se s tím srovnáte rychle?
Je to něco jiného. Ale těžko říct, jak se uvedu. Jestli mě vůbec trenér postaví nebo ne, jestli budu hrát nebo ne, těžko říct. Je to jen na mě, o práce na tréninku. A pak si po prvním zápase řekneme, jak se na mě ta pauza projevila.

Vy už jste takovou pauzu zažil při zranění. Takže už můžete tak trošku tušit, jak dlouho by vám mohlo trvat, než budete zase zpět v herní pohodě.
Tady je rozdíl, že tu pauzu měli všichni, že jsem ji neměl jenom já. Tam je rozdíl, pokud má pauzu jeden hráč, tak je to ve srovnání s ostatními znát. Všichni pořád trénují a jeden se do toho musí sám zase dostat. Takhle jsme na tom všichni stejně. Je to víceméně další příprava, takže to není něco tak hrozného, jako být zraněný a vracet se.

Zmínil jste práci na tréninku. Jak to jde? Možná se do toho i trošku hůře nutí, když se nehraje a není ten vrchol snažení, není zápas, kterým týdenní cyklus vrcholí.
To si nemyslím. Zrovna, když byla ta pauza, tak jsme byli všichni natěšení na trénink strašně moc. Takže se do toho ani nějak nutit nemusíme.

Trenér Látal je na kondici trošku pes, hodně se běhá, což v Sigmě před tím nebývalo moc zvykem. Jak se vám tohle líbí?
Nemám moc rád běhání (směje se). Ale potom si vždycky na hřišti řeknu, že když trpíme, tak je to potom vidět. Podle mě se celkově cítíme na hřišti všichni dobře po kondiční stránce. Je to v pohodě, nemůžeme si na něco stěžovat.