Tak trochu jiný rozhovor Propagátor běhání Carlo Capalbo má rád smažák a touží po dalším českém Zátopkovi

Carlo Capalbo  se narodil v italské Neapoli, už pětadvacet let však žije v Čechách. V minulosti hrával rugby a volejbal, takže má se sportem zkušenosti. Dnes je hlavně manažerem. V roce 1995 zahájil projekt Pražského mezinárodního maratonu a už 24 let stojí za jeho pořádáním. Od roku 2011 se tento maraton koná v rámci seriálu RunCzech.com, do kterého přibyly dálkové běhy v Olomouci, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích. 

Carlo, byl jste aktivní volejbalista, poté jste hrál rugby. Jak jste se dostal k běhání? 
Volejbal je fajn, když je vám třeba dvacet, rugby dvacet pět, ale běh je výborný, i když je vám čtyřicet, padesát, šedesát let. To je jeden důvod. Druhý důvod ale je, že běh je pro každého. Nestojí moc peněz a můžete vlastně běhat kdekoliv, kdykoliv chcete. S běháním je spojená absolutní svoboda. 

Jakou nejdelší trať jste Vy sám uběhl? 
V mládí jsem byl profesionálním sportovcem, i pro volejbal a rugby potřebujete běhat, každý den jsem tvrdě trénoval, běhal. Celkem jsem uběhl asi devatenáct půlmaratonů a jeden maraton. Teď běhám už jen krátké tratě. 

Jako rodák z Neapole máte rád také fotbal. Máte nějaký oblíbený fotbalový tým v ČR? 
Fotbalový tým je jako máma. Máte jen jeden. V mém srdci je samozřejmě Neapol. V Česku je mi blízká Bohemka. Ale třeba dvakrát jsem byl i na zápasu Sigmy Olomouc, dokonce na tehdejším finále poháru, kde Sigma vyhrála. 

Zpět do minulosti, jak jste se dostal do ČR, jak vznikla ta myšlenka? 
Na to se těžko odpovídá, nebylo to naplánované. Poprvé jsem byl v České republice někdy v roce 1992. To ještě v době, kdy jsem pracoval pro firmu a byl jsem na služební cestě. Byl jsem tu asi šestý den a řekl jsem si, že je to krásná země plná dobrých lidí. Byly zde cítit možnosti a entusiasmus, začátkem 90. let tu na mě dýchala euforie. Tak jsem se rozhodl, že to tady zkusím. Narodil jsem se v Itálii, nyní bydlím v České republice, často pracuji v Německu, já jsem vlastně Evropan. 

Je něco, co byste chtěl ještě dokázat a zatím se Vám to třeba nepodařilo? 
Už dvacet pět let jsem v Česku. Můj sen bylo a je mít z ČR opravdovou Mekku běhání. Česko má ve světě popularitu třeba díky nejlepšímu pivu, českému sklu, krásné kultuře i pěkným holkám. Ale nyní se k tomu navíc Česko opravdu stává i velmi populárním místem pro běh. Za tu dobu, kdy tu jsem, už pod bránami našich závodů proběhlo více než milion dvě sta tisíc lidí. Pro mě je sen, abychom v ČR měli „nového Zátopka“, aby ať už pražský maraton, nebo třeba olomoucký půlmaraton, vyhrál v mužské kategorii někdo z Česka. 

Jak byste charakterizoval Českou republiku? 
Krásná, liberální, lidská, prostě lidi jsou tu moc dobří. 

Otázka na tělo, jak se Vám líbí české ženy? A co říkáte na české jídlo? 
České jídlo je dobré, já byl v ČR poprvé v době, kdy jsem studoval. Od té doby mám rád smažený sýr. A české ženy jsou moc zajímavé. Moje partnerka je Češka a jsem s ní spokojen (smích). 

Každý z vašich běhů ze série po ČR je unikátní. Co je specifické na tom olomouckém? 
Olomoucký půlmaraton byl pro mě velkou výzvou. Na počátku jsem se setkával s různými reakcemi. Lidi mi říkali, že jsem trochu blázen. Také jsem slýchal něco o hanácké povaze, že tu jde vše pomalu, že to nemá šanci na úspěch. Teď vidíme, že půlmaraton není jen o desetitisících běžcích, ale akcí žije celé město, je zde velká podpora. Olomouc mám v srdci a pro mě je hlavním městem Moravy. 

Někteří mohou namítnout, že RunCzech je již příliš masová záležitost, a naopak je to může od běhu odradit, co si o tom myslíte?
Určitě to je možný pohled, na jednu stranu jsme rádi, že máme tolik běžců. V rámci RuchCzech máme ročně více než sto tisíc běžců. Ale RunCzech není jen o velkých akcích, půlmaratonech, maratonu. Máme i aplikaci, kde najdete trasy Mattoni FreeRun, kde je přes 80 možností, kde trénovat nebo kde najít parťáky k běhu. Minulý rok jsme zahájili třeba nový přírodní závod v Liberci, jsou tam trochu kopce, takže ke konci už běháte v podstatě sami. 

Myslíte, že zájem o běh ještě poroste, nebo už se blížíme nějakému stropu? 
Běh je nyní velký fenomén v Evropě. V EU máme skoro pět set milionů lidí a nějakých čtyřicet osm milionů z nich běhá. A jak jsem už říkal, z Česka se stává Mekka, obrovské množství lidí z celého světa přijíždí do této země si zaběhat. Jde o sportovní fenomén. Ale běh je vlastně speciální sport. Vítěz je na jednu stranu ten nejrychlejší a nejlepší, na druhou stranu je ale vítězem vlastně každý. Běh má mnoho rovin, sportovní, zdravotní, sociální, reklamní – jako propagace města, země atp. Takže může se stát, že může jít do útlumu sportovní rovina běhu a může převládnout ta zdravotní. Jsem prostě přesvědčen, že v následujících deseti, patnácti letech bude běh stejně či více populární. 

Nabízí se otázka, v čem je spolupráce s vámi atraktivní pro partnery, firmy atp.? 
Samozřejmě je hodně alternativ, tradiční reklama, internet. My jsme speciální event a u něj jsem přesvědčen, že je pro partnery nejlepší. Tradiční reklama cílí na všechny, ale ne každý je stejný. U našich eventů firma podporuje i konkrétní lidi, emoce, příběhy, a ještě k tomu dostane reklamu a široký dopad jako bonus. Já miluji běh, když firmy podporují běh, já pak miluji tyto firmy. Taková je matematika :). 

Co byste chtěl dělat za 10 let? 
Již tři roky jsem předsedou běžecké komise pro celý svět IAAF Road Running Commission, mám kopu práce. Moje práce je propagovat a dále rozvíjet běhání. Proč běhám? Pro rekordy, sport, adrenalin? Pro mě je důležité, že mohu pomáhat lidem. Nyní je Česká republika na špici v běhání ve světě, věřím, že tomu tak bude i za deset let.